Možnost prominout místní poplatek by měla obci zůstat zachována

Poslanecká sněmovna v těchto dnech projedná daňový řád. V rámci připravované reformy daňového systému 2010 by měl nahradit současný zákon o správě daní a poplatků, který byl dosud více jak padesátkrát novelizován. Daňový řád přináší mnoho podstatných změn, které přispívají k rychlejšímu a v rámci možností spravedlivějšímu výběru daní. Také částečně narovnává vztah mezi správcem daně a daňovým subjektem, alespoň co se týče odkladného účinku odvolání.
Zároveň však může novelami souvisejících předpisů dojít k odejmutí možnosti prominout místní poplatky. Jaroslava Kypetová, která se věnuje problematice financování samosprávy a daňovým analýzám, se nad tímto problémem zamýšlí.
Daňový řád by měl představovat přehlednější normu než stávající zákon o správě daní a poplatků, kterým se řídí rovněž obce jakožto správci místních poplatků. Vládní návrh byl již předložen Parlamentu ČR, jde o sněmovní tisk 685 a související novely zákonů obsažené ve sněmovním tisku 686. A právě v druhém tisku se v části osmé navrhuje také změna zákona č . 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
Změna se mj. dotýká prominutí, a to tak, že by mělo dojít k úplnému zrušení § 16, který říká: „Obec, která poplatky spravuje, může na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout.“ Důvodová zpráva odejmutí práva prominout poplatek vysvětluje: „Navrhuje se ustanovení zrušit pro nadbytečnost; ustanovení § 11 odst. 3 dává obecnímu úřadu dostatečný prostor správního uvážení při event. zvýšení poplatku, a není tudíž důvod k následnému promíjení poplatku nebo jeho příslušenství a otevření prostoru pro možné korupční jednání.“
Daňový řád však institut prominutí obecně zachovává (§ 259 v tisku 685), pokud „zákon stanoví orgánu veřejné moci pravomoc zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně…“. Z důvodové zprávy vyplývá předpoklad, že nárok na prominutí daně či jejího příslušenství, jakož i pravomoc k tomuto prominutí založí právě jednotlivé hmotně-právní normy v jiných právních předpisech, tedy mj. zákon o místních poplatcích. Jestliže ostatní daňové zákony prominutí umožňují, dojde přijetím novely k nerovným podmínkám správy příjmů daňového charakteru.
Je pravda, že obecní zastupitelstva mohou pružněji reagovat na okolnosti, které mají vliv na způsob výpočtu místního poplatku, a mohou měnit příslušné obecně závazné vyhlášky dle potřeby. Ze samotné podstaty správního uvážení či volné úvahy, které správnímu orgánu přísluší, však vyplývá, že nelze veškeré aspekty života postihnout v zákonné či podzákonné normě. Jako příklad uveďme prominutí poplatku za svoz odpadu z důvodu dlouhodobého pobytu v nemocnici. Nikdy nelze patrně zabránit tomu, aby prominutím poplatku nebyla poskytována neoprávněná výhoda či aby nedocházelo přímo ke zneužívání. V minulosti se rovněž objevily problémy s tím, kdo vlastně poplatek promíjí, zda úřad nebo zastupitelstvo. Úplné odstranění institutu promíjení však může dostat obec do velmi nepříjemné situace, která nastane právě v okamžiku, kdy se objeví nikým neočekávané okolnosti. Častá změna místních vyhlášek tak, aby obsahovaly všechny myslitelné alternativy, jistě není záměrem předkladatele návrhu. Možnost prominout místní poplatek nebo jeho část by proto měla být v zákoně zachována.
(pro www.e-svet.cz podle serveru Obecní finance Eva Tišnovská, únor 2009)